Vítej Maxíku

Pořád se mu mezi nás pozemšťany nějak nechtělo a líbilo se mu zůstávat s maminkou. To už se dokonce i doktoři chystali na to, že mu prostě nějak domluví, když nakonec ve čtvrtek 15.8. přišel na svět mezi nás Maxík.

Na tomhle světě toho zatím ještě moc nestihl, tedy pokud nepočítám příval radosti, kterou už stihnul zahrnout oba rodiče. Zatím má totiž dost práce s tím, aby zjistil, jak to tady na světě chodí. Třeba jak si najít tu věc, ze které mu do bříška proudí to sladké a teplé papání a když zrovna není po ruce, tak jak si tu věci přivolat. A samé další důležité věci, jako kde zatlačit, aby nebolelo bříško, jak si přivolat modrookého boha s dlouhými vlasy a jemnými doteky, jak se uvelebit, aby se dobře spinkalo a tak všechno prostě. A teď, když je teprve 17 den na tomhle zvláštním místě, kterému se říká svět, a už se má zase učit něco nového. Je to totiž u nás v ateliéru.

Dnes je neděle a Maxíkovi je to úplně jedno. Vlastně ani neví, co to znamená. Jen ví, že dnes je nějak všechno jinak. Trochu jiný denní režim, jiná světla, jiná vůně a to by měl nejlépe usnout a dělat přitom modela. A tak se mu spát prostě nechce. Je tu moc nových věcí najednou, příšliš věcí na prozkoumání. Nejdřív je chvilku zvědavý a pak už je z toho unavený, ale ne a ne usnout. Maxík bude asi všechno dělat na maximum, v ateliéru opravdu téměř nezamhouřil oko a to už se mu spinkat opravdu chtělo. Úplně spokojený je stejně jenom v náručí mamky a s taťkou.

Jenže i když se Maxík rozhodl, že teda spát nebude a pózovat se mu nechce, stejně jsme ho v jedné nestřežené chvilce při podřimování zachytili. Snad nám to jednou odpustí :-)